WEB NATCA

otevřel dveře a uviděl prázdnou zatuchlou místnost. Jen v jednom rohu byla židle a na ní seděla dívka koukajíci se ven z okna. Měla na sobě, jen lehké letní šatičky, které sotva zakrývali její tělo. V místnosti byla zima, ale ona se ani nepohla. Vubec nedala najevo, že by jí byla zima, že by nad něčím přemýšlela, že by snad něco cítila. Jen tam tak seděla a koukala se ven. Někde hodně daleko....Chvíli jen tak stál u dveří a koukal se na její kamenné oči, které se ani o centimetr nepohnuli, pořád koukala na jedno jediné místo. Koukal se na její nepřítomný pohled a nechápal....... nechápal jak někdo tak jemný a mladý muže stratit všechnu chuť do života. Celé dni sedět na židli a koukat se ven. Nebyl to život jaký žili její rovesníci. Udělal dva kroky dopředu, aby viděl na co tak upřeně hledí. Přistoupil k ní mírně se naklonil a v té chvíli uviděl špinavé okno na kterém byly zvenku mříže. Když se líp zahleděl v dálke uviděl malej hřbitov. Kouknul se na divčinu tvář, po které stékali slzy, slzy smutku a nenávisti k celýmu světu. Jemně ji pohladil po hebkých andílsky bílých vlasech. Neznatelně sobou cukla. koukla se na něj a on pochopil jak moc trpí.