WEB NATCA

 Přetočím se na druhý bok a snažím se přeslechnout budík, který poskakuje na mém nočním stolíku. Jsem absolútně rozčílená, když musím po 3 (a zároveň) posledním upozorněním mého vytrvalého budíku ven z vyhřátého pelíšku. Neochotně si začnu navlíkat tričko, rifle, mikinu jednoduše věci , které nosím běžně do školy. Kouknu se do zrcátka zavěseného naproti mé posteli hmm…..nic moc…Rukou si přečísnu vlasy a zhodnotím, že jít spát ve 12 hodin bylo zcela nězodpovědné  vuči  mému celkovému vzhledu. Kruhy pod očima vypadají hrozně a rozcuchaná hříva mě utvrdí v tom že se musím přinutit dodržovat zásady (které jsem si mimochodem sama určila) a jít spát dřív než v 11. Ale jak to mám udělat, když jen v 10 vylezu ze sprchy pak ještě večeře a když se znovu  kouknu na hodiny přetočí se mi panenky, protože je 11 pryč. Každé ráno to v našém pokoji vypadá jako po zásahu atomové bomby. Segra má hlavu strčenou ve skříni a nemuže se rozhodnout co na sebe navlíknout. V jedné ruce drží modré tričko s límečkem, které se mi obzvlašť líbi a v druhé ruce rúžovou halenku,( pro mě bezvýznamní  kus textílie, nevzala bych si ji na sebe ani pod slibem čokoládové tičínky Margot, kterou mám nejraději ) dostala jí od naší tety Magdy, která má poněkud zvláštní trochu staromódní vkus.  „Tak které“ kouká na mě ze psím výrazem v očích….."vem si to tričko v něm budeš vypadat alespoň jako člověk". „ale mě se líbi ta halenka od tety “. "Když se chceš líšit od ostatních a vyvolávat na sebe zbytečnou pozornost  tak si ji klidně vem, ale ja tě tedy neznám". "Počkej...Myslíš, že jsem jiná než ostatní?" "Ne...vubec ne....jen si myslím, že by sis tu halenku brát neměla". v dnešní době si lidi hodné zakládaj na tom jak se chováš, jak  se oblíkaš a hlavně na tom jak vypadáš. Možná právé proto si jiná než ostatní.....